ÚSTÍ NAD ORLICÍ – Vánoce letošního roku jsou minulostí. Hlavní dekorace bílým sněhem opět chyběla. Příroda se přidala ke změnám, kdy střídala sníh s deštěm ze dne na den. Velkou změnu do prožití svátečních dní přinesl covid. Zůstalo jen zklamání a vzpomínky. A navíc i samy Vánoce v průběhu let podléhají změnám ve společnosti a návazně mění svůj charakter. Jen malebné slůvko Vánoce snad přetrvá věky.
Nejkrásnější vzpomínkou jsou staročeské Vánoce v podání obrázků Josefa Lady. Zamrzlé rybníky, zasněžené kopce, ozdobená jedle domácími perníčky. Místnost provoněná vůní jehličí a září zažehnutých svící. Pod stromkem nesměl chybět malý betlém, dárky denní potřeby a hlavně kniha. Takový byl Štědrý den, kdy na štědrovečerní tabuli byly předloženy dary úrody celého roku. Výslužky se dostalo i zvířectvu, které bylo součástí hospodářství. Hlavním cílem bylo setkání všeho příbuzenstva a přátel v družném prožití svátečního dne ukončeného zpíváním koled.
V průběhu let s technickým rozvojem dochází k podstatným společenským změnám, které se podílejí na způsobu života a nastolují jiné, jakési techno Vánoce. Zimní radovánky nahrazuje umělý led a sníh, na umělém stromku září umělá světla. Na štědrovečerním stole se objevuje cizokrajné ovoce a další pochutiny. Pod vánočním stromkem jsou uloženy drahé dárky jako počítač, tablet, smartphone, chytré hodinky, někdy i klíče od auta. Není zapomenuto ani na čtyřnohého domácího mazlíčka, který se pyšní v novém luxusním oblečku. Závěrečné vánoční melodie zní z dlouhohrající desky. Vzájemná pospolitost je prohloubena návštěvou rozsvícení velkého vánočního stromu a výzdoby města, Takové jsou Vánoce 21.stolertí.
Poslední roky se však na svátcích klidu a pohody neblaze podepsala epidemická opatření s vizitkou covid Vánoc. Zimní stadiony a lyžařské vleky s omezenou účastí, hlavní ozdobou jsou respirátory a desinfekce. Vymizely trhy a další akce, pusté ulice zdobí jen světelná výzdoba města. U stolu na Štědrý večer zasedá úzký počet členů rodiny. Následnou zábavu tvoří televizní pohádka Tři oříšky pro popelku či romantická komedie Pretty Woman.
V touze poznat romantiku svátečního večera otevíráme sbírku poezie Jaroslava Vrchlického: „Hlas zvonů táhne nad závějí, kdes v dálce …“ Snění přerušuje pronikavý zvuk sirén sanitky, hasičů a policie, jedoucích k dopravní nehodě způsobené náhlým přívalem mokrého sněhu.
Raději obracíme pozornost k tradičním zvykům magické noci v Kytici Karla Jaromíra Erbena: „Mráz v okna duje“ – neduje, to je pouze zvuk kapek bušících na okenní sklo. „V světnici teplo u kamen“ – vzhledem k cenám energií si jdeme obléknout další svetr.
„Hoj, mne půlnoc neleká ani liché Vědy: Půjdu, vezmu sekeru, prosekám ty ledy.“ Kde však vzít led, když odpoledne otužilci plavali v tekoucí vodě Orlice s konstatováním, že ta voda je docela teplá. Ono, koneckonců, potkat o půlnoci muže se sekerou, by byl docela hororový zážitek.
A tak pro požitek klidného večera se věnujeme povinné dětské četbě Karafiátových Broučků, s kterými prožíváme jejich radosti i strasti. Jen tiše z vedlejšího pokoje doléhá zvuk série pohádek vysílaných v televizi od rána do večera. Nakonec v blaženém rozpoložení, v pohodlí polštářů rozložených na gauči, se s broučky oddáváme činnosti nejsladší:
a s p a l i a s p a l i a s p a l i
Stanislava Dvořáková
