LANŠKROUN – V obřadní síni se tísnili všichni ti, kdož přišli vzdát hold lidem, kteří se svým způsobem zapsali do historie města s renesanční radnicí. Devíti osobnostem děkoval a předával pamětní medaile starosta Radim Vetchý.
Jako první potřásl pravicí dlouholeté pracovnici domu dětí a mládeže Iloně Cinkové. “Do domu dětí jsem nastoupila v roce 1977 a ukončila jsem svoji činnost 31. 7. 2018, takže lehce spočítáme, je to 41 let. Tak odpovídám na otázku, kdyby mě to nebavilo, tak bych to tolik let nevydržela,” sdělila OIK TV Ilona Cinková.
Se stejnou vervou se své profesi pečovatelky a ošetřovatelky věnuje také Mária Dušková, která podle vlastních slov asi jen stěží mohla jít jinou životní cestou. “Jelikož jsem od mala pečovala o sourozence, pak o nemocnou babičku, a už jsem do toho nějak vlétla a prostě to je ve mně a prostě chci pečovat o ty lidi,” řekla Mária Dušková.
Další pamětní medaile byly uděleny Františku Kocourkovi in memoriam a jeho manželce Janě za přispění k rozvoji města provozováním vyhlášeného bufetu.
Uznání se dočkala také textilní výtvarnice Hana Kozubová. “Člověka vždycky potěší, když přijde někdo jiný, jako třeba inženýr, z jiného oboru, a je třeba taky potěšen, protože jak se říká, nejenom chlebem živ jest člověk, ale také uměním by neměl pohrdnout,” uvedl Hana Kozubová.
Za rozvoj partnerských styků mezi Lanškrounem a Dzierżoniówem byl oceněn starosta polského města Dariusz Kucharski.
Práce s tělesně postiženými se stala životní náplní Blanky Svetlíkové. “Dalo mi to obrovský rozhled, obrovsky krásná setkání s úžasnými lidmi, kteří ač mají hendikep, ač jsou nemocní, tak jsou přesto nádherní ve své duši,” ohlédla se za svou dosavadní činností Blanak Svetlíková.
Netradiční vhled do minulosti Lanškrouna nabízí historické pohlednice, které jsou vášní Karla Uhlíře. “Pohlednice sbírám asi 35 až 40 let, vlastně od svého dětství. Za tu dobu jsem jich nasbíral velké množství, zhruba to je asi půl milionu kusů a vlastně nikdy jsem nepředpokládal, že za to budu oceněný nějak, že to vlastně vůbec někdo ocení,” neskrýval překvapení Karel Uhlíř.
Ocenění ze strany svých rodinných příslušníků i představitelů města připadlo Jaroslavě Vlkové. Ta zajistila péči a výchovu dětem osiřelým po tragédii.
