ÚSTÍ NAD ORLICÍ – Léto s veškerými radovánkami se rozloučilo a svoji krásu vtělilo do své zestárlé podoby, tzv. babího léta, které v souladu s podzimem po krajině rozprostřelo překrásnou duhu pastelových barev. Samo nebe se pak shlédlo v zrcadle neméně nádherné řeky Tiché Orlice.
Každý slunný víkend vodáci smutně postávali nad blankytem vodní hladiny a jen vzpomínali: „Vždyť to je místo, kde jsme nechali kus svého srdce a koneckonců svěží vzduch a sluneční paprsky nám neublíží. Proč bychom se tedy neměli s naší Tichou Orlicí rozloučit tradičním aktem zavírání?“
Tak se stalo, že 3.listopadu s rozvrhem dodržení všech potřebních zdravotních opatření, bylo rozesláno na 36 mailů s pozváním na sobotu 6.listopadu na tradiční akci poslední plavby a rozloučení s vodáckou sezonou .
Zklamáním pak bylo, když se v uvedenou sobotu na startu v Hnátnici-Nebíčku objevili pouze členové osádek tří kánoí. Pro krátkost termínu někteří vodáci se museli věnovat jiným povinnostem, někteří byli nemocní a mnozí se obávali šířící epidemie koronaviru.
Plavba pod modrým zlatem protkaným baldachýnem byla pak dokonalou odměnou nastoupeným účastníkům. Navíc Orlice i přes nedostatek vody vedle poklidných tůní s odrazem oblaků jakoby příroda rozhodila po vodní hladině květy, nabídla i místa se zurčícími vlnkami, či originální přírodní kulisou.
Zhruba po šestikilometrové plavbě dorazili do cíle v turistickém tábořišti a loděnici v Cakli. Zde je čekal opečený buřt na venkovním ohništi a mimo obvyklého veselí zajímavé vyprávění instruktora Petra Špatenky o zážitcích z letní sezony. V červnu vedl vodáckou školu pro studenty pedagogické školy a gymnázia z Boskovic, další pak pro žáky základních škol v Olomouci, Svitavách a Rychnově nad Kněžnou. To vyžadovalo značné nasazení, kdy mimo teorie se jednalo o ukázky správného veslování a nezbytná příprava lodí. Odměnou mu pak byl předaný mladistvý elán svých svěřenců, s kterým během celé sezony při navážení lodí dalším návštěvníkům v dvanáctihodinových šichtách s pomocí syna Patrika za den nevzpíral 5 až 7 tun. A tak darem vodáckého zapojení je perfektní postava sedmdesátiletého seniora..
Poté nastal samotný slavnostní akt uzamčení řeky. Za součinnosti komandéra Jána Bajuse admirál Jarda Martinec otočil velkým dřevěným klíčem ve vlnách Tiché Orlice, která se vztyčením vesel a vodáckým pozdravem AHOJ dalších vodáků.byla uvedena do zimního spánku.
Jen ukládání klíče do loděnice vyvolalo povzdech: SNAD BUDE NA JAŘE LÍP!
Stanislava Dvořáková
