ÚSTÍ NAD ORLICÍ – Střední školu uměleckoprůmyslovou čekala v závěru uplynulého školního roku změna na postu ředitele. Novým „lodivodem umprumky“ se stal Zdeněk Salinger, který však z pozice někdejšího zástupce prostředí důvěrně zná. O svých prioritách má jasno, měly by vést k dalšímu zkvalitnění výuky. Jednou z nich je vybudování nových ateliérů uměleckých oborů v areálu Perly, druhou pak další posílení spolupráce se sociálními partnery. „Do budoucna se budou tyto aktivity ještě prohlubovat, v projektu šablon počítáme s pozicí koordinátora pro práci se sociálními partnery,“ říká mimo jiné v rozhovoru, který poskytl necelé dva měsíce od nástupu do funkce.
Od začátku srpna jste novým ředitelem uměleckoprůmyslové školy. Co vás vedlo k rozhodnutí se o tuto funkci ucházet?
Asi hlavním důvodem bylo to, že jsem rodilý Oušťák a absolvent této školy, důvěrně ji znám. Mou snahou bude maximálně zvýšit kredit školy nejenom ve městě, ale i v celorepublikovém měřítku.
Může s rostoucím kreditem souviset i rostoucí počet žáků? Proti loňskému školnímu roku došlo k poměrně výraznému nárůstu na téměř 400.
V současné době jsme zaznamenali nárůst o 26 žáků, to se týká nejen uměleckoprůmyslových oborů, ale také strojírenských. Tento trend zjevně kopíruje rostoucí zájem firem o kvalifikované pracovníky. U uměleckých oborů jsem přesvědčen, že za vyšším zájmem je kvalita na naší straně.
Jak už zaznělo, se školou jste spjatý. A to nejen z pozice absolventa, ale také dlouholetého zástupce ředitele. Jistě vnímáte dění ve škole, změnilo se hodně?
Studenti jsou pořád stejní. (směje se) Asi největší změnou je, že se nám podařilo školu obléknout do slušivého hávu, i vnitřní vybavení se zlepšuje, musí odpovídat rostoucím nárokům.
Předpokládám, že jste během letních prázdnin měl plnou hlavu starostí, co všechno převzetí funkce obnášelo?
Především převzetí chodu školy není jednoduchá záležitost, nestačí si podat ruku a jet dál. Přeci jen mi ale pomohlo, že prostředí důvěrně znám. S předchozím panem ředitelem jsme na většině věcí spolupracovali.
Během léta navíc došlo k dalším investicím, že?
Nejdůležitější je oprava střechy domova mládeže. Naplánovali jsme velké množství drobných oprav, museli jsme také připravit adekvátní zázemí pro vyšší počet žáků.
Ředitel určitě vnímá „zdravotní stav“, tedy kondici své školy, ať už finanční, personální či materiální. Jak je na tom umprumka?
V současné době je ve velmi dobré kondici, co se týká finančního či materiálního hlediska. Sbor jsme posílili o další pedagogické pracovníky. Takže… (zamyslí se) jde to.
Každý ředitel si ale určitě klade otázku, co jde dělat líp. Tedy?
Vidím cestu v revizi školních vzdělávacích programů, jelikož v současné době je snaha o revizi rámcových programů v souladu s požadavky trhu práce. Musíme usilovat o jejich nadčasovost, abychom v krátkém časovém horizontu neřešili problém s obsahem vzdělávání znovu. Nezáleží ale jenom na nás.
Co se týká úspěchů na soutěžích, uplatnění absolventů na pracovním trhu, počtu přijatých absolventů na vysoké školy, jsem přesvědčen, že v těchto oblastech dosahujeme velmi kvalitních výsledků.
Platí to i ve vztahu k maturitním zkouškám?
V celostátním srovnání si nevedeme špatně. Míč je ale na polovině studentů, ti by neměli podcenit přípravu na maturitní zkoušky, v opačném případě je sebevětší snaha pedagoga marná. Kvalitu výuky samozřejmě nepodceňuji, hned na začátku letošního školního roku jsem navštívil jednání všech stěžejních předmětových komisí.
Řada odborných škol se snaží v posledních letech posílit spolupráci se sociálními partnery, vy jste o to usiloval již z pozice zástupce ředitele. Jak si v tomto ohledu škola vede?
Nebojím se říct, že velmi dobře, ať už máme na mysli uzavřené smlouvy o spolupráci, spolupráci při odborném výcviku či odborných praxích. Všem našim sociálním partnerům samozřejmě patří velký dík. U nás se nejedná jen o žáky průmyslových oborů, také ti z uměleckých absolvují odbornou praxi, mají styk s reálnými podmínkami ve firmách, mohou si svoje znalosti a dovednosti ověřit tváří v tvář realitě. Do budoucna se budou tyto aktivity ještě prohlubovat, v projektu šablon počítáme s pozicí koordinátora pro práci se sociálními partnery. V nejbližší době se také staneme členem Svazu nástrojáren České republiky.
Kromě firem jistě vnímáte i spolupráci s městem, funguje?
I přesto, že město není zřizovatelem školy, si jeden druhého váží. Spolupráce je na velice dobré úrovni a nezahrnuje pouze různé akce propagačního a výstavního charakteru či zahájení výmalby podchodů na hlavním vlakovém nádraží. Největší společnou akcí je výstavba nových ateliérů školy v areálu Perly.
To je jistě hlavní priorita umprumky do dalších let, v jaké fázi se aktuálně tento projekt nachází?
V podstatě veškeré záležitosti týkající se plánování jsou vyřešeny, projekt je ve fázi stavebního povolení. Jak město, tak kraj, náš zřizovatel, novým ateliérům fandí. Z mého pohledu je to na velmi dobré cestě.
Pokud jsou ateliéry jasnou jedničkou, co je za ní? Jaké další investice lze do budoucna očekávat?
Chtěli bychom řešit vnitřní vybavení domova mládeže a dokončení výměny oken v jeho objektu. Měli bychom pokračovat v modernizaci vybavení hlavní budovy školy. S ohledem na plánovanou výstavbu nových ateliérů čekají ty současné spíše mírné úpravy. Rádi bychom také řešili situaci tělocvičny, která by jako víceúčelová hala měla sloužit nejen škole, ale také městu.
11. října uplyne století a čtvrt od chvíle, kdy byla zahájena výuka v C. k. odborné škole tkalcovské, dnešní SŠUP Ústí nad Orlicí. Škola si toto významné jubileum připomněla v červnu, naplnily týdenní oslavy vaše očekávání?
Že jsme k připomenutí výročí přistoupili, byla podle mého dobrá, nebojím se říct výborná volba. Jde zejména o reakce veřejnosti, pozitivních ohlasů se od června sešlo velké množství. Spousta bývalých absolventů je hodnotí kladně i z toho důvodu, že se mohli blíže seznámit s přerodem školy, vyprovokovali jsme jejich zájem. Snažili jsme se prezentovat, že škola tady 125 let byla, je a jsme přesvědčeni, že bude dál.
V dalších měsících a letech vás určitě čeká hodně nelehkých rozhodnutí. Napadá vás něco, co vás udrží v dobré náladě a dodá vám optimismus?
Tak to je hodně těžká otázka! (směje se) Určitě načerpám dobrou náladu na fotbalovém hřišti, pořád ve mně dřímá chuť sportovat. Už ne ale závodně, jsem pouze rekreační hráč a objektivní fotbalový fanoušek. Důležité je pro mne také klidné zázemí, manželka asi pocítí, že moje práce bude psychicky i časově hodně náročná. A pokud se mi podaří vyloudit úsměv na tvářích kolegů a studentů, tak budu pochopitelně také rád.
Jan Pokorný
